Muž čeká hodiny na chodbě před operačním sálem.
Po strašně dlouhé době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavený a smutný chirurg.
Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým, soucitným hlasem říká:
,,Dělali jsme co jsme mohli, ale Vaše paní upadla do dlouhodobého hlubokého kómatu.''
Manžel vytřeští oči a ptá se: ,,Co já teď budu dělat?"
,,No, budete se muset o ni denně starat. Každé dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny a krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji pleny, když se pomočí
a umývat jí, když se pokálí. Budete na ni muset celé hodiny vlídně mluvit, laskat ji ve vlasech, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z kómatu probere, usměje se na Vás a opět upadne zpět do kómatu......''
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl,
zezelenal a totálně se rozklepal.
Doktor se k němu nakloní, plácne ho chlapácky po zádech a rozšafně povídá:
,,Nebojte se, dělám si prdel - samozřejmě umřela."
Spojovatelka z Magistrátu přepojila následující telefonát hrázného ze Slapské přehrady dočasnému primátorovi Igorovi Němcovi: „Ahoj Igore, volal jsem ti na ten novej krizovej mobil od Eurotelu, ale ozval se nějaký dětský hlásek...”
„Jo, já už mobil mám, tak jsem ho dal holce.”
„Něco tu pro tebe máme...”
„Fakt? Novej hausbót?”
„Ne, 8 miliónů kubíků vody a posílaj mi sem z Lipna další.”
„Brrr, je studená?”
„Nic se neboj, v Temelíně ji trochu ohřáli. Můžu to už pustit?”
„Proboha ne, všichni jsou na dovolený, někdo ukradl povodňový stěny, a stejně je neumíme smontovat!”
„Já tu vodu ale zpátky poslat nemůžu.”
„To je fakt... Tak já honem budu shánět lidi a ty stěny. Ale kde?!”
„Zkus Bangladéš...” (smích)
„To je nápad! Pošlu do Dháky vládní letadlo. Prachy na to v 1. městské bance máme. Udržíš tu vodu do zítřka?”
„Že jseš to ty...”
„Super! A teď těm moravskejm břídilům ukážem, jak zametem s povodní! A na podzim mě navěky zvolej primátorem!”
-
+


25. 12. 2011